Ne. Led 23rd, 2022

Zalány u Rožmitálu pod Třemšínem ožily v neděli 26. září příjemnou akcí. Osadní výbor Zalány tu uspořádal při příležitosti Svatováclavské pouti pouťové posezení spojené s předáním zalánské madony této osadě.

Dřevěnou sošku zalánské madony přivezl do Zalán Václav Dančo z Kladenska, který ji zdědil po své babičce. V jejím domě ve Zvoleněvsi stála soška sto padesát let. Příběh a tradice vyřezávání takzvaných zalánských madon zaujala Václava Danča natolik, že se rozhodl dílo některého z místních řezbářů osadě darovat.

Nedělní akce, kterou si nenechala ujít většina obyvatel, začala u zalánské kapličky, jejíž zvon rozezvučel při této příležitosti Václav Eisenreich, a po projevu Tomáše Brettla, který krátce připomněl slavnou řezbářskou historii Zalán, předal štědrý dárce krásnou a zachovalou sošku symbolicky do rukou nejstarší zalánské občanky, osmadevadesátileté Marie Kresslové. Ta pak „zalánku“ odnesla na oltář v místní kapličce. Navíc chalupa, z níž Marie Kresslová pochází, patřila mezi zalánská stavení, v nichž byly tyto sošky vyráběny. K převzetí daru tedy nebyl nikdo povolanější.
Slavnost pokračovala v zalánském hasičském klubu, kde osadní výbor připravil malé posezení s občerstvením a muzikou. Interiér tohoto zařízení bude darovaná zalánská madona uložená ve vitríně v budoucnu zdobit.

Tento typ madony byl po sto padesát let vyráběn právě v Zalánech a Nepomuku. Trojboký štěp prošel několika rukama a každé z nich na sošce udělaly to, co uměly nejlépe. Nakonec se tato lidová kopie Panny Marie svatohorské, zabalená do slámy, odvážela na trakaři do Příbrami, kde byla polychromována a následně prodána na Svaté Hoře jako památka na pouť, kterou sem v 19. století vykonaly statisíce poutníků z celé Evropy.

Pro zalánské obyvatele byla práce se dřevem typická. Téměř každý si dokázal ze dřeva vyrobit nejen hospodářské nářadí a potřeby pro domácnost, ale i bácy. Daleko náročnější bylo řezbářství – výroba sošek, hraček a figurek. Jeho rozvoj v 19. století souvisel s blízkostí Svaté Hory, slavného mariánského poutního místa.

Například v zalánské chalupě č. 14, kde se dodnes říká u Pazderáků, vyráběla rodina Pazderníků pověstné sošky Panny Marie svatohorské, řezané z trojbokého hranolu. Sošky zalánské madony byly v několika velikostech. K výrobě se používalo hlavně borové dřevo. V rodině Pazderníků pracovali již jedenáctiletí až dvanáctiletí chlapci. Ti většinou “šatovali” – vyřezávali roucho, staří dělali “ksichtíčky”.

Další výborný řezbář, autor mnoha zalánských madon, bydlel v Zalánech v č. 7 v chalupě, kde se říká u Důrů. Byl to František Rom a jeho umění bylo známo široko daleko.

Také spisovatel a grafik Jan Čáka se ve své knize “Toulání po Brdech” zmiňuje o řezbářské výrobě madon, které byly za dobu půldruhého století rozneseny i po sousedních zemích. Zejména z Bavorska putovala na Svatou Horu pěší procesí a o sošky madon byl velký zájem. V bavorském Tittlingu je skanzen, kde se nacházejí sbírky bavorského lidového umění. Mezi exponáty je i několik desítek dřevěných sošek madon, které bavorští poutníci zakoupili v minulosti právě na svých poutích do Čech a na Svatou Horu u Příbrami. Místem jejich vzniku byly obce Zalány a Nepomuk.

Osadní výbor Zalány ještě jednou mnohokrát děkuje Václavu Dančovi za jeho dar, manželům Eisenreichovým za zpřístupnění kapličky a péči, kterou slavnosti věnovali, a poděkování zaslouží i všichni ostatní, kteří se na příjemné akci podíleli.

By redakce

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *