So. Čvn 25th, 2022

Tak to na Hořejší Oboře vypadalo v roce 1900. Repro: SOA v Praze – SOkA Příbram

Po husitských válkách se rybníky Na Oboře a Pod Městem staly součástí královského panství. Dne 12. července 1509 král Vladislav Jagellonský oznámil Příbramským, že dovolil Zdeňkovi Lvovi z Rožmitálu a z Blatné, nejvyššímu purkrabí pražskému a správci Příbramě, při „dělání“ rybníků zatopit některé obecní pozemky, za což měl dát Zdeněk Lev obci patřičné odškodnění. V následujících desetiletích, kdy král zastavoval své příbramské panství dočasným držitelům, se hořejší rybník nazýval panským rybníkem Na Voboře, přičemž přilehlá obora za hořejším rybníkem byla skutečně ohrazeným výběhem pro chov zvěře, zmiňovaným už roku 1512.

Hořejší Oboru si ponechal Rudolf II.

Současný název rybníka Hořejší Obora se objevuje poprvé roku 1528. Pod rybníkem byly louky, jimiž vedla cesta k dnešnímu rybníku Dolejší Obora, který se nazýval rybníkem Podměstským či Podhrázským. Za Rudolfa II. se do obou dávalo po 20 kopách rybí násady, ale oba měly stržené splavy a potřebovaly velkou opravu. Po povýšení Příbrami na královské horní město v roce 1579 si Rudolf II. dosud strženou Hořejší Oboru ponechal. Ji a další tři rybníky i s panským dvorem koupilo královské město Příbram od krále v roce 1586.

Již roku 1528 byl postaven pod prahem (my říkáme hrází) rybníka Na Oboře mlýn, k němuž se dřevěnými žlaby sváděla voda pro pohon vodního kola. Kolem mlýna, který byl za třicetileté války i s okolními domy spálen, byly také chmelnice.

Začátkem srpna 1700 chytal pod splavem rybníčka Obory ryby asi třiapadesátiletý březohorský rychtář Pavel Ježek, otec několika dětí. Náhle se s ním utrhl kus drnu. Rychtář upadl do vody a zůstal pod hladinou asi tři a půl hodiny, než byl vytažen „byvše úplně vody napitý“. Byl živ ještě pět dní, ale vědomí nenabyl, a tak „nešťastně sine crux (bez zaopatření svátostí umírajících) život svůj dokonal“. Pro město to byla mimořádná událost.

Flusárna potřebovala vydatný zdroj vody

Roku 1710 stála v místech někdejšího mlýna bouda. Od roku 1712 tu fungovala Leopoldova flusárna, která potřebovala blízkost vydatného zdroje vody a kterou od roku 1713 vlastnil Martin Mohelnický. Za ročních 20 zlatých do obecní pokladny směl flusař se svým dělníkem Šebestiánem Turkem sbírat ve vsích příbramského panství dřevěný popel, který hospodyně musely schraňovat v kožených vacích. Flus neboli potaš či draslo – čili uhličitan draselný K2CO3 byl klíčovou surovinou pro sklářství, výrobu barev, sanytru (hnojiva a součásti střelného prachu) a mýdla. Roztokem uhličitanu draselného se bělilo plátno a vydělávaly kůže.

V roce 1786 byla Hořejší Obora kaprovým rybníkem se střední hloubkou 190 cm. Ještě na mapě stabilního katastru z roku 1839 je vidět, že tehdy už zaniklá flusárna stávala zhruba pod dnešní vilou Oborou. Na této mapě jsou zbytky později zasypaného odtoku do Dolejší Obory označeny jako obecní pastvina. Tato situace vypadá jako „nelogická“ zátoka, pokud člověk neví, že tam býval mlýn a pak flusárna. Tehdy měla Hořejší Obora rozlohu 2 ha 44 arů.

Od nového vlakového nádraží (1875) byl do města po hrázi Hořejší Obory špatný přístup. V cestě překážela hlavně bývalá Jonkova přádelna č. p. 14/IV – tam, kde je nyní pomník Antonína Dvořáka. K přádelně se chodilo po staré hrázi, na níž rostly jasany a která byla chráněna dřevěným zábradlím a pak plotem. Uprostřed hráze byl čep a stavidla byla těsně až u Jonkovy továrny, do které se na vodní kolo hnala voda vedlejším náhonem. Přes splav byl železný most. Právě v těchto místech byl přechod nejužší. Za účelem rozšíření ulice obec tovární budovu roku 1913 koupila. K jejímu rozbourání došlo až v roce 1918, neboť během první světové války se do ní nastěhovaly nejchudší rodiny. Roku 1928 bylo vybudováno Dvořákovo nábřeží.

Promenáda na bruslích

Za mrazů se na Hořejší Oboře sekal led pro pivovar. Od 80. let 19. století se tu v zimě nacházelo kluziště, kde se zpočátku konala hlavně společenská promenáda na bruslích. Klouzání, jak byla tato činnost oficiálně nazývána ve stanovách bruslařského odboru tělocvičné jednoty Sokol v roce 1882, probíhalo v pozdních odpoledních hodinách. Led byl osvětlen plynovými hořáky a na kluzišti vyhrávala c. k. hornická kapela. Od roku 1894 se o kluziště staral správce ledu a bylo vybíráno vstupné.

Na počátku třicátých let 20. století byly založeny hokejové oddíly při SK Příbram a Vysokoškolském sportovním klubu a vznikl nový sportovní klub STAR Příbram. Na Hořejší Oboře se hrál bandy hokej. Místo puku se hrálo s míčkem o průměru 6 cm. Poslední zápas bandy hokeje se uskutečnil 9. ledna 1933.

Bandy hokej na Hořejši Oboře asi 1919 -1922

Hořejší Obora v roce 1950

Pro zápasy v ledním hokeji bylo už začátkem druhé světové války na Hořejší Oboře instalováno nad ledovou plochou umělé osvětlení. Na hrací ploše byly umístěny vysoké mantinely a kovové branky s připevněnou sítí. Poslední hokejový zápas na Hořejší Oboře se odehrál 25. února 1954. Během těchto let se zde konalo i bruslení pro veřejnost.

Pak bylo vybudováno nové kluziště se stříkaným ledem Na Cihelně, u železničního viaduktu nad ulicí Osvobození, kde je dnes hřiště na malou kopanou. Zde se hrálo od ledna 1955 a až do vybudování zimního stadionu s umělým ledem v roce 1971.

Odpadní voda „prozatím“ do potoka

Když se rozběhla výstavba hornického sídliště, byly z něj všechny odpadní vody „prozatímně“ svedeny do Příbramského potoka. V červenci 1961 řešil Místní národní výbor Příbram velké znečištění Hořejší Obory, protože práce na kanalizaci a čistící stanici se zpozdily o několik let. ONV zamítl žádost MNV o vyčištění rybníka, protože mu chybělo 10 milionů potřebných na bytovou a občanskou výstavbu. Žádost byla předána KNV s prosbou o uvolnění 350 000 Kčs, avšak o dva roky později byla akce odložena na neurčito „vzhledem k situaci v investiční výstavbě“. Hořejší Obora se na dlouhé roky stala páchnoucí nádrží.

současná podoba Hořejší Obory

V roce 2009 proběhla rozsáhlá rekonstrukce rybníka i nábřeží a dne 9. září toho roku byla slavnostně otevřena Klidová zóna Hořejší Obora. Na hladině rybníka vznikl ostrůvek pro hnízdění kachen a labutí. Byla vysazena nová třešňová alej podél Březnické silnice, některé lipky na hrázi byly vyměněny za nové. V letech 2012–2013 byla provedena revitalizace zeleně na zbývajících okolních plochách.

Věra Smolová
Státní oblastní archiv v Praze – Státní okresní archiv Příbram

Zdroj: Kahan

By redakce

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.