Út. Čvn 28th, 2022

Pokud chcete dnes večer někam vyrazit na dobré country, zajděte do Orlova kde v místní restauraci vystoupí od 19 hodin country kapela Ruty Šuty Band.

Něco o historii skupiny

Vznik se dá datovat někdy do února 2018, kdy jsme měli hrát v takové spíše náhodné sestavě U Cempírka na Vysoké. Publikum se tehdy bohatě nakupilo ve výčepu a krásně vřelo, jen lídr s banjem se nám na běžkách někde zatoulal v brdských hvozdech a my ještě hodinu po domluveném začátku nezahráli ani notu. Začali jsme horečně jednat. Sláva Slavíček měl hrát basu, ale uvolil se k roli frontmana s kytarou, zatímco já žhavil telefon a ukecal k basování Frantu Hlavatého. Nakonec se nám toto horkou jehlou ušité seskupení zalíbilo, když Slávovi k jeho ryvolovkám dobře sedla má jazzová kytara. Nicméně basisté si u nás podávali kliku a ještě po roce jsme neměli pevné obsazení. Změna nastala až s příchodem Martina Křemena, jehož mohutná basa i vzezření výrazně dodalo naší kapele na suverenitě.K našemu retro vzhledu jistě přispěly i Slávovy vykopávky z let sedmdesátých, neřku-li šedesátých, což jsme podtrhli i garderobou. To když se nám tehdejší basista smál, že si nad našimi holými lbmi připadá jak v planetáriu, narazili jsme si se Slávou na hlavy stetsony a tak připravili kudrnatého Rosťu Antona o požitek z role Sluníčka.Ve snaze vtáhnout naše ctěné publikum do hry, začali jsme si sami na koleně tisknout zpěvníčky a po stolech je rozdávat. Koneckonců, má to takhle zařízené i každý kostel. Jen výtku, že na ty blešky někteří nemají oči, jsme originálně vyřešili koupí několika levných okulárů na čtení. Takže konkurenční kapely, chytněte se za nos! Hlavním image každé kapely je jistě její jméno, a tak jsme přes různé rádoby humorné názvy dospěli až k tomuto, byť trochu fádnímu, Ruty šuty. Na druhou stranu, každý hned ví, s čím má tu čest. Stejnojmenná písnička je tak trochu odznakem naší příslušnosti. Ale co se týče našeho odznaku vizuálního, tedy loga, to nám laskavě zhotovil můj dávný kamarád z vojenských zákopů, akademický malíř Milda Dymáček. Díky. Trička s tímto logem nám zase potiskla naše kamarádka Ája Lukešová. Taky díky. Je dobré, když je v kapele pěkně živo díky hostům na různé nástroje, jmenujme Pepíka Jandu, Jirku Hejnice, Klárku Lockerovou, Pepíka Šmejkala, Katku Bryndovou, Štefana „Ještěrku“ Znamenáka aj., schválně, jestli víte, kdo na co. O půl generace mladší, výše zmíněný basista Martin nám snížil věkový průměr, ale nejvíce se o to přičinila z fanynky se vyklubající zpěvačka (a obhospodařovatelka našich fejzbůkových stránek), Terezka Caisová, a aby si tak se svým věkem nevyskakovala, posadili jsme ji za retro vzhled „šurky“ Super 55, legendárního mikrofonu, do kterého pěl i božský Elvis. Tím se naše uskupení ustálilo a vydrželo až do dnešních neslavných dnů.

By redakce

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.